Horní Lapač (Kroměřížsko) 15. března (ČTK) – Když před 20 lety přišel s myšlenkou vysadit vlastní vinici, klepali si mnozí na čelo. Později ale jeho vína začala sbírat ocenění na tradičních přehlídkách a jméno malé obce se postupně zapsalo na vinařské mapě.
„Začal jsem to dělat jako koníčka a ten mě tak stahoval a stahoval, až se z toho stal ne koníček, ale kůň,“ popsal pětačtyřicetiletý vinař, který nejprve vysadil jen několik stovek keříků révy a dnes už hospodaří na 2,5 hektaru vlastních vinic.
Z povědomí lidí totiž postupem času vymizelo, že odvětví mělo kdysi i v tomto místě dlouholetou tradici. Rod Seilernů, který v minulosti zdejší panství vlastnil, své vinice udržoval až do konce 19. století. „Skončily v roce 1890, protože se objevil révokaz, který se dostal z Ameriky přes Francii do Evropy. Pak už je nikdo neobnovoval,“ popsal Světlík, který na vinařství v Horním Lapači navázal téměř přesně s odstupem jednoho sta let.
K pěstování vína se dostal už na střední škole v Bzenci, kde studoval ovocnářský obor a kde už tehdy pochopil, čím se jednou bude chtít živit. „Člověk musel prodělat květinářství nebo zelinářství, ale mě bavila jenom vinařina. Z té jsem měl vyznamenání. To bylo moje jediné vyznamenání v životě,“ zavzpomínal s úsměvem.
V nabídce sklípku, který si v Horním Lapači postavil, dnes jeho zákazníci najdou snad všechny tradiční odrůdy červených i bílých vín, kterým se tu navzdory zažitým zvykům velmi dobře daří. Část hroznů také Světlík dováží z vinařských oblastí na jihu Moravy.
„Nejsevernější je samozřejmě Zweigel. Je to polohybrida, polodivočák, jak já říkám. Dobře rodí. Z hektaru dává 150 metráků, i víc,“ vylíčil. „Daří se tu Portugal, Vavřinec je tu krásný a voňavý, chuťově tu začíná být dobrá i Fratava. Já ta vína vlastně zkouším sám na sobě. Nikdo jiný mi s tím neporadí,“ popsal vinař, který si zakládá především na tom, že vyrábí čisté přírodní víno, i když označení „bio“ se brání. Je to podle něj jen módní nálepka. „Dělám víno přírodní cestou. Jak jsem se to naučil na vinařské v Bzenci,“ konstatoval.
Některé vybrané degustátorské kousky, například víno slámové nebo ledové, by ale u něj fajnšmekři hledali marně, i když vinař připouští, že by pro něj nebylo nijak obtížné je vyrobit. „Já tato vína odsuzuju. Vinař má rád rýňák, silván, veltlín nebo burgundy. Musí tam být kyselinka, která se v sudech postupně odbourává a víno jemní a zraje,“ vylíčil.
Přestože předsudky lidí ze začátku překonával obtížně, postupem času si našel stálý okruh zákazníků, kteří kvalitu jeho vína dokážou ocenit. Lidé se totiž podle něj postupně naučili pít vína kvalitní a přírodní, jaká se v běžných obchodech nakoupit nedají, a vychutnávat jejich proměny v průběhu roku.
„Člověk také musí mít suchá vína rád. Když přijdou Vánoce, jsou krásně voňavá, s kyselinkou, ale přijde březen, duben a ta vína kyselinky odbourávají. Už nejsou tak pikantní a voňavá, ale zase to víno dostává svou vyzrálost. To je taková, jak bych řekl, ta medovinka. A v půli září zase jako když utne, do vína se podepíše arch a tu medovinku a vyzrálost je v tom víně poznat,“ vylíčil.
Přírodní vína z netradiční vinice v Horním Lapači se v minulosti neztratila ani v silné konkurenci na přehlídce v jihomoravských Čejkovicích, odkud si odnesla několik zlatých medailí. Přesto je podle Světlíka i nadále co zlepšovat. „Snažím se, abych vyhnal cukernatost co nejvýš. A aby ta vína byla co nejlépe udělaná,“ zhodnotil. Rád by proto také do budoucna svou vinici, pokud se mu bude i nadále dařit, ještě o několik hektarů rozšířil.
Přidat k oblíbeným
Nastavit homepage
